Dubrovník je jednoznačně chorvatskou perlou. Jeho historická část je zapsána na seznamu UNESCO.
Dubrovník je jednoznačně chorvatskou
perlou. Jeho historická část je zapsána na seznamu UNESCO.
První, co člověk zaznamená, jsou mohutné hradby těsně obepínající starou
část města. Dubrovník vypadá z dálky nehostinně, silně, nedostupně. Uvnitř
opevnění je však ukryta celá historie i smysl života této výjímečné
jihodalmátské metropole. Zatímco okolní oblasti ve středověku ovládaly Benátky či
Cařihrad. Dubrovník si vždy dokázal zajistit nezávislost.
Po čtyri staletí byl Dubrovník svobodnou
městskou republikou. Ne díky hradbám, ale spíše vinou chytré a prozíravé
diplomacie pouhých čtyri sta placených žoldáku nemělo nikdy mnoho práce. Hrdost na
svobodu je do dnešních dnů cítit na každém kroku, v každém obyvateli tohoto
ojedinělého evropského města. Proto Dubrovčané tak težce nesli útok jugoslávské
armády v devadesátých letech minulého století, ve válce, při níž se jugoslávská
federace rozpadla na kusy. 
Dedictví UNESCO V historické části Dubrovníku,
která je zapsána do světového kulturního dědictví UNESCO, jsou stále ješte místy
patrné stopy po náletech – v podobě novotou svítících červených střech, jež
nelze přehlédnout, projde-li se človek po téměř dvoukilometrových hradbách. Válka
se podepsala nejen na psychice místních, kteří se bez vody a světla ukrývali ve
sklepeních historických domu, ale zejména na turismu, jež v minulém desetiletí
značně skomíral a teprve nyní se pomalu vrací do normálu. "Dubrovník měl
před válkou turistickou sezónu od Velikonoc do konce října. Ta dnes trvá maximálne
dva a půl měsíce," ríkájí pruvodci.
Perla Chorvatska Přesto je Dubrovník jednoznačně
perlou Chorvatska. A má všechny předpoklady k tomu, aby si výsadní postavení
udržel. Renovuje se ubytování, ve Starém měste se otvírají další kavárny a
hospudky, Dubrovnické letní hry, pořádané každoročně od 10. července do 25.
srpna, zlákaly svou fantastickou atmosférou už i českého režiséra Jiřího Menzela.
Čechy však k Dubrovníku nepřitahuje pouze historie a úžasné moře rozbíjející se
po staletí o kamenné hradby. Je to i tradice. Prvními turisty zde totiž, ostatně jako
v řadě jiných koutu Chorvatska, byli práve Češi. Ozdravovna pro deti
československých železničáru, český hotel Imperial, první Česká beseda v
Chorvatsku, Křižíkova tramvaj křižující město do roku 1869, první mezinárodní
letištní linka po trase Dubrovník-Záhreb-Víden-Praha tak vypadal český svět v
Dubrovníku. "Český element byl tehdy tak silný, že i všechny zdejší
významné osobnosti byly českého původu,"
Procházka po Dubrovníku
Zvonice z roku 1444
Mestské brány
Velká Onofriova kašna Rolandův sloup Copyright © vendaVenda
Do opevneného mesta vedou pouze dva hlavní prístupy, dve
brány- Pilská brána (Vrata od Pila) a Plocská brána (Vrata od Ploca). Jsou
zabudovány do stredovekého opevnení, které cítá nekolik menších pevností, pet
veží, dve rohové tvrze a jednu velikou pevnost. Zdi vysoké až dvacet pet metru a
široké tri až šest metru poskytovaly Dubrovníku po staletí dumyslnou ochranu.
Poslední bod dvanáct kilometru dlouhého vodovodu z roku
1438 jasne dokazuje, jak moderním a pokrokovým mestem Dubrovník byl. Rozvod vody a
kanalizace – to se v 15. století v Evrope opravdu jen zrídka videlo. Kašnu vystavel
neapolský stavitel Onofrio della Cava a do dnešního dne slouží svému úcelu –
chladná a krištálová voda nabízí osvežení všem poutníkum bez rozdílu. A kdo se
jí napije, do mesta se jiste vrátí.
Chrám svatého Blažeje Barokní stavba z
pocátku osmnáctého století je zasvecena svatému Blažejovi, neboli Vlahovi, jak jej
nazývají Dubrovcané. Tento patron mesta se kdysi v 10. století ve snu zjevil jednomu
ze zdejších mnichu a upozornil ho, že se na Dubrovník chystají Benátcané. Díky
tomuto zjevení se Dubrovník Benátkám dokázal ubránit a Vlaho-Blažej se stal
ochráncem místních.
Pred chrámem stojí socha rytíre Orlanda (Rolanda). Byla
postavena v roce 1418 a stala se symbolem Dubrovníku – svobodného mestského státu.
Pod sochou na podstavci je vyryta délka pravého Rolandova predloktí – presne 51,5
centimetru. Každý si mohl snadno premerit, jestli mu trhovec prodal správnou míru. Mapka
zásahu Hned za Plocskou bránou se clovek vrátí o nekolik let nazpet. Narazí
totiž na tabuli, která znázornuje zásahy a poškozené objekty v historickém centru
mesta za války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech minulého století.
Prestože domy už jsou z valné cásti rekonstruované a mesto svítí novými cervenými
strechami, Dubrovcané tuto krivdu stále ješte hluboce cítí. Stradun Dubrovník
byl puvodne ostrov. Od pobreží ho oddeloval bažinatý kanál, který byl v 11. století
zasypán. Tím vznikl široký bulvár, hlavní tepna mesta – Stradun. Táhne se od ve
smeru východ-západ, od Pilské bráne k Plocské, od Velké Onofriovy kašny k Malé
kašne. Na Stradunu se odehrává celý život Dubrovníku. Kdo alespon jednou neposedí v
kavárnách, které jej lemují, a neprožije snášející se soumrak, jako by v
Dubrovníku nebyl. Katedrála Nanebevzetí Pannny Marie Když se roku 1192
anglický král Richard Lví srdce plavil ze tretí krížové výpravy, ztroskotal u
brehu Dubrovníku a zachránil se na blízkém ostruvku Lokrum. Jako podekování nechal
vystavet kostel, který se nacházel na míste dnešní katedrály. Ten však nevydržel
obrovské zemestresení v roce 1667 a zrítil se. Dnešní barokní podoba katedrály je
až z 18. století.